NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I jeden čas tolik oslavovaný post-rock už prožil svoji fázi stagnace a opadání zájmu, přesto zde zůstává stabilní a bohatá scéna, na které není nouze o kvalitní počiny. Tam, kde selhávají průkopníci, nastupují nové tváře. A jednou z nich jsou Irové BUTTERFLY EXPLOSION, jejichž debut „Lost Trails“ je možno považovat za to lepší z roku 2010. Samozřejmě pokud se odhlédne od faktu, že se jedná o materiál poněkud starší, často označovaný obecnějším pojmem shoegaze.
BUTTERFLY EXPLOSION jsou jistým způsobem typický příklad toho, jak se bránit stylovým klišé, prostě vydat se do různých přesahů a fúzí. Jsou však i netypičtí v tom, jakým způsobem a hlavně s jakým bravurním výsledkem to zvládají. Žádné míchání stylů uvnitř skladeb, žádné kontrasty a krkolomně se střídající změny nálad. Na „Lost Trails“ naopak nalezneme kolekci skladeb, kdy každá z nich má svou jasnou tvář, charakter a styl. Když už se na nás vyřítí poprocková melodie jako v hitovce „Tracing Stars“, pak je to pop rock se vším všudy, příjemně rytmický, vířící nevtíravým refrénem a znělou čistou kytarou. Možná to není pop rock šitý pro rádia, ale o to je příjemnější.
Mezi nejsilnější skladby však patří ty, ve kterých se Irové jeví jako bravurní pokračovatelé té základní a prapůvodní podstaty post-rocku, takže určitě potěší příznivce zvonivé infantilnosti SIGUR RÓS (například skladba „Sophia“ nebo závěrečná „A Warmer Moment“). Zde se nejvíce odhaluje schopnost zapůsobit na emoce. A právě to je hlavní devizou „Lost Trails“ - citlivě poskládané aranže příjemně mrazivých melodií a harmonií, které nás odvádí kamsi do melancholického světa. Ale bez pompéznosti nebo utahané ospalosti. Mnohé skladby jako by kombinovaly průbojnost britské rockové scény s plačtivostí dnes již nefungujících ELLIOTT, ke kterým mají v některých momentech překvapivě blízko. To zřejmě i díky skvělému zvukovému a producentskému kabátku, který album dostalo od Torsten Kinsella (GOD IS AN ASTRONAUT).
Poněkud vybočujícím elementem je skladba „Chemistry“, kde zvuk, vokální linka a dokonce i zabarvení hlasu dává vzpomenout na zesnulého Petera Steelea a jeho TYPE O NEGATIVE. Ale překvapivě to nenarušuje kompaktnost desky jako celku. Ani hledání trochu tvrdších pasáží s hutnějším kytarovým zvukem nezůstane bez výsledku, třeba ve skladbě „Carpark“. Není to však ta poloha, která by byla pro album nosná. BUTTERFLY EXPLOSION sází především na sugestivní pohrávání si s náladami, sází na to, že dokáží zastavit uspěchané nenasyty, že osloví i hlukem otupělého posluchače a do jeho nitra vnesou trochu té pohody a klidu. Tady totiž nejsou emoce tím burcujícím prvkem, tady nejde o razanci, ani o vytváření nervozity, zde naleznete odpočinek a relax v dárkovém balení. Ne každému to stačí, dají se v tom vidět i za pozlátkem schované banality, ale co v životě není banální, když se na to podíváte z úhlu vlastní smrtelnosti?
Album plné citlivě poskládaných aranží, příjemně mrazivých melodií a harmonií, sugestivní hra s náladami a styly. Post rock ve své jemné a vstřícné podobě.
8 / 10
Gazz Carr
- kytara, vokál
John Coman
- bicí
Conor Garry
- basová kytara
Aine McGrath
- klávesy
1. Closer
2. Tracing Stars
3. Sophia
4. Chemistry
5. Automatic
6. Turn In You
7. Insulate Dreams
8. Carpark
9. Crash...See You On The Other Side
10. A Nearer Sky
11. A Warmer Moment
Lost Trails (2010)
Vision (EP) (2007)
Turn the Sky (EP) (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Revive Records
Stopáž: 57:50
Produkce: Torsten Kinsella
Debutové album irských BUTTERFLY EXPLOSION představuje další zajímavý přírůstek do skupiny nahrávek, které si asi nejčastěji pustíte během pozorování zamračené oblohy a dešťových kapek dopadajících na okap. Tklivým písním plným melancholického rozjímaní nechybí úpřímnost ani podmanivá přitažlivost. Nahrávka, které by se posluchači kapel typu KLIMT 1918, KATATONIA anebo i ANATHEMA či různých shoeagaze zasněností rozhodně neměli vyhnout.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.